Rozhovory - Veronika Arichteva

11. listopadu 2015 v 20:04 |  Rozhovory
A máme tady první rozhovor. V tomto rozhovoru se nám představí Veronika Arichteva, známá také jako Veronika Nová. Tak snad se vám bude rozhovor líbit.

Veronika Nová (29)

Veronika (od léta roku 2013 s příjmením Arichteva) vystudovala hudebně-dramatické oddělení Pražské konzervatoře. Proslavila ji role Sylvy Petrové v seriálu Ordinace v růžové zahradě, zahrála si ale také v seriálech Hop nebo trop nebo Vyprávěj. Nyní natáčí druhou řadu seriálu První republika a hraje zejména v zájezdových divadelních představeních. V srpnu roku 2013 se provdala za režiséra Bisera Arichteva (39)

Jste krásně štíhlá, bylo ve vašem slovníku vůbec někdy slovo dieta?
Asi jako každá žena jsem samozdřejmě měla záchvěvy, že bych mohla nějakou dietu vyzkoušet, ale vím, že na to prostě nemám vůli. Navíc jsem nikdy nepotřebovala nějak extrémně hubnout. A když už jsem se chtěla cítit dobře před kamerou, tak jsem omezila třeba na dva týdny pečivo nebo noční jídla.

Vy jíte obvykle v noci?
No, je to trochu můj problém. Už od malička nesnídám, u nás to nikdy nebylo tak, že bychom se u snídaně sešli jako rodina, takže první jídlo dávám obvykle až odpoledne. Ale trochu to omlouvám tím, že hraju v divadle a mám to tak posunuté. Když se třeba vracím z divadelního zájezdu, dám si poslední jídlo o půlnoci. Ale samozdřejmě vím, že až budu starší a budu mít děti, tak se ty stravovací návyky změní.

Váš manžel je z oboru, má to stejně jako vy?
Manžel mi tohle noční ,,žraní" vytíká. On sám jí večer jenom saláty. Nějaký rok před tím, než jsme se seznámili, totiž začal hubnout, protože měl o 24 kilo víc. Prostě toho měl v práci hodně, stravoval se v cateringu, nehýbal se a kila mu naskakovala. Za ten rok to všechno shodil a teď se hlídá a řeší i to, že má o tři kila navíc. Ale naučil mě jíst víc zeleniny, dávat si menší porce, k večeři ty saláty...

Co máte tedy kromě salátů obvykle na talíři, co ráda jíte?
Nejraději mám italskou kuchyni, jakékoli těstoviny se smetanou. A před asi dvěma lety jsme byli v Barceloně, kde jsem byla z místního jídla taky úplně nadšená. Víc než památky mě fascinoval místní trh - hory čerstvého ovoce, zeleniny, ryb, salámů, sýrů... Žít poblíž takového marketu by se mi líbilo. Cestou do práce se zastavit na zdravé čerstvé jídlo, to bylo fakt úžasné. Občas mám taky chuť na maso, třeba biftek nebo rybu opravdu miluji. No a taky sýry. Ale sem tam si dám i svíčkovou, rajskou, kachnu se zelím... Dám si tyhle věci, ale ne se čtyřmi knedlíky. Stačí mi jen dva a jsem spokojená.

A vaříte tyhle dobroty i doma?
To ne. Jednak to neumím, jednak vím, že by to nikdo nejedl. Já třeba udělám čínu, ale manžel si stejně dá ten salát, takže já pak tři dyn tu čínu dojídám.

Co sladkosti? Dokážete odolat?
Já jsem třeba na čokoládu nikdy moc nebyla. Když mám opravdu velkej výdej energie a prahnu po něčem sladkém, tak vyjídám nutellu nebo si rozpustím čokolády s náplněmi a udělám si z toho horkou čokoládu. Spíš jsem ale na slané. Brambůrky, oříšky, mandle... Ale snažím se neulítávat na tom moc často.



Když už se tak držíte s tím jídlem, chodíte spolu s manželem třeba i sportovat?
To ne. Já chodím sama. Bisi dřív cvičíval, ale teď na to nemá vůbec čas. Ale samozdřejmě mu to hodně chybí. On je ale celé dny na place nebo ve střižně, vstává ve čtyři v pět ráno a vrací se v osm večer, takže na cvičení už pak nemá energii.

Jakému druhu cvičení dáváte přednost?
Když jsem byla malá, dělala jsem závodně gymnastiku, ale před pěti lety jsem měla období, kdy jsem se zbláznila do posilovny. Chodila jsem tam pětkrát týdně a zpětně vidím, jak to bylo strašné. Vážila jsem asi 43 kilo, neměla jsem žádná prsa... Asi bych se k tomu už nevrátila v takové míře, ale občas mi to chybí. Ta pravidelnost, ten pocit, že jsem pro sebe něco udělala. Ale chodím ke své kamarádce na Opatov, kde má salon s VacuShapem, vibrační plošinou, nebo si tam dávám přístrojovou lymfodrenáž. To je pro mě ideální. Nemám ráda prostory, kde je hodně lidí, a ten podtlak při cvičení opravdu pomáhá spalovat. A přitom to není taková dřina.

Určitě toho taky hodně spálíte na jevišti. Co vás nejvíc baví v téhle oblast?
Jsem na volné noze, takže hodně jezdíme se zájezdovými představeními. S Ivanem Vyskočilem, Lukášem langmajerem, Karlem Zimou a Pepíkem Lauferem hrajeme třeba v divadle U Hasičů. Je to odlehčené, takže velká legrace. A legrace je i jezdit s těmahle chlapama čtyři hodiny někam na zíjezd, když se v tom autě baví jenom o ženských...

Jak vás vlastně chlapi vnímají? Pozorujete to, všímáte si toho?
Já jsem vždycky měla pocit, že se mě chlapi bojí, že na ně působím jako nedostupná. Proto jsem je většinou i já jako první oslovila, Ale faktem je, že ve společnosti se obvykle moc neprojevuju, nejsem člověk, který někam přijde a je usměvavej a friendly. Spíš pozoruji situaci a nemusím být středem pozornosti. Což může působit, jako že jsem namyšlená, ale skromně doufám, že tomu tam není.

Na manžela jste tak ale očividně nepůsobila. Natáčeli jste spolu seriál První republika, ve kterém hrajete jednu z hlavních rolí. Jak se vám hrálo pod vedení svého muže?
No nebylo to nejlehčí. Na place k němu přistupuji jako k režisérovi, ne jako k manželovi, ale je pravda, že se občas nechám unést a mám pocit, že s ním můžu diskutovat vís, než bych si to dovolila třeba s někým jiným. Bisi je typ režiséra, který s hercem opravdu pracuje, věnuje se mu, což mi imponuje nejen jako jeho ženě, ale především jako herečce. Mám příležitost se něco naučit a rozhodně to nehodlám propást.



Přemýšlela jste o úpravě životního stylu, kvůli té nabídce do První republiky?
Je pravda, že ta role byla příležitost, takže jsem se rozhodla na sobě více pracovat. Navím mě tam čekali i nahé scény... Takže jsem se snažila trochu omezit to noční jídlo, pečivo a taky trochu víc cvičit.

Snad bude takových příležitostí víc. Pojďme se podívat do budoucnosti. Jaké máte vlastně pracovní plány?
Mým snem je hlavní role v celovečerním filmu. Nebo klidně ve filmech:) Ale nestavím na tom svůj život, nemusím toho dosáhnout za každou cenu. Moje práce mě strašně baví a jsem šťastná, že mám zatím možnost ji dělat i zároveň se tím i živit. To je pro mě podstatné. Takže kariéra a práce jsou pro mě samozdřejmě důležité. Ale jsou i důležitější věci pro život.

Jako například? Co je pro vás důležitější?
Spokojená rodina. Šťastné a fungující manželství. A samozdřejmě děti. Těším se, až s manželem budeme čekat miminko. Myslím, že TO bude náplní života. A moc bych si přála, aby lidi kolem mě byli šťastní. A pokud na tom budu mít alespoň malý podíl, tak budu nejspokojenější.


Tak jak se vám líbil první rozhovor??? Pište do komentářů s kým byste chtěli další rozhovory!!

Vaše Káťa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama